Pavel Fedulov: "Na střídačku trutnovského áčka? Taková nabídka se neodmítá"
Prvním jménem, které padlo v souvislosti se změnou v soupisce hokejistů HC BAK Trutnov pro sezonu 2020/2021, bylo jméno hráče, který nejen v posledních zápasech, ale i v několika uplynulých sezonách, patřil k významným oporám trutnovských Draků. Tím hráčem je Pavel Fedulov. Muž, který v závěru loňské sezony nosil na dresu kapitánské céčko. Do myslí fanoušků se zapsal nejen jako neúnavný bojovník na ledě, ale také jako člověk, který s nimi vždy rád prohodil nějaké to slovo a také jako aktivní trenér mladých trutnovských hokejistů. Jeho odchod z týmu by určitě nikomu z příznivců trutnovského hokeje radost neudělal, ale to se naštěstí nestalo. Pavla sice na ledě zřejmě už v zápasech 2. ligy ledního hokeje neuvidíme, ale uvidíme ho stát na střídačce jako člena realizačního týmu...
"Asi každý aktivní hráč přemýšlí o tom, co bude dělat po ukončení své kariéry. Já už jsem se trénování věnoval a věděl jsem, že to chci dělat i v budoucnu. Když přišla šance začít se věnovat trenérské činnosti naplno, rozhodl jsem se ji využít. Vidím v tom svou perspektivu. No a čím dřív člověk začne, tím větší má šanci to dotáhnout dál. Takže když přišla nabídka od Ondry Poula, abych se stal součástí realizačního týmu HC BAK Trutnov, moc jsem neváhal a rád jsem ji přijal."
Jaká je tvoje představa o práci u A týmu? V čem vidíš svůj přínos?
"Myslím, že za celou svou kariéru jsme posbíral spoustu zkušeností, hrál jsem pod různými trenéry a byli mezi nimi i velké osobnosti. Myslím, že ve spolupráci s Ondrou a Petrem Váchou budu moc předat hráčům něco z individuálních zkušeností na ledě i z taktiky a ostatních věcí. Jsme domluveni, že budeme na všem pracovat společně, tak věřím, že to bude pro tým přínosem."
Navíc ještě před pár měsíci jsi byl sám členem kádru. Myslíš, že i to může být plus v tvé trenérské práci?
"Tak určitě. Kluky dobře znám. Znám kabinu. Vím jak to tam funguje. Samozřejmě i to vnímám jako velkou výhodu."
Hodně času budeš tedy věnovat dospělému hokeji. Počítáš, že se i nadále budeš mimo to věnovat i mládeži?
"S tím rozhodně počítám! Děti jsem převzal už od náboru. Jsou to „moje“ děti, hráčsky jsem je vychoval. Pracuji s nimi a určitě s nimi chci pracovat dál. Časově si myslím, že to skloubit půjde. Navíc u dětí je to hodně o emocích. Ony tou hrou žijí. A to mě hodně baví."
Pocházíš z Ruska. V Trutnově jsi odehrál pět sezon. Můžeš popsat svou hokejovou cestu až k nám do Trutnova?
"Ve 25 letech jsem měl dvě vážná zranění kolene. Prodělal jsem dvě operace a po rehabilitaci jsme se s manželkou Kristýnou rozhodli, že bychom ještě zkusili něco nového a já se pokusil se za hokejem přestěhovat do Evropy. No a náhoda tomu chtěla, že jsme se dostali přímo do Trutnova."
V Rusku jsi působil jako hráč v CSKA Moskva. To je v hokeji takřka kultovní jméno. Jak na tu dobu vzpomínáš?
"Do CSKA jsem dostal pozvánku v 11 letech. Bylo nás pět a za dva roky už jen dva. Udrželi jsme se až do dospělosti a já byl dva roky v kádru A týmu. Odehrál jsem tam i pár zápasů. Je to úplně jiný svět. Jiný přístup. Trenérsky mě vedl pan Vjačeslav Bykov, což je opravdu velká hokejová osobnost. Hráčsky to bylo určitě mé nejlepší období. Ze začátku to bylo hodně obtížné. Musel jsem denně dojíždět 90 km tam a zpět. Školu jsem dělal cestou v autě, ale problémy jsem neměl. Mám za to, že když něco hodně chceš a máš nějaký cíl ve svém životě, tak to prostě jde!"
To určitě platí! Myslíš, že takto cílevědomé, co se sportu týká, jsou i děti tady v Česku?
"V Rusku je to tak, že když dáš dítě na nějaký sport, tak už v něm vidíš olympijského vítěze. Tady je to jinak. Tady je sport vnímán spíše jako zábava, jako kroužek. Není to špatně u malých dětí, ale pak to začíná být problém v žákovských a starších kategoriích, kdy už je určitá disciplína potřeba. Myslím, že správná cesta je někde uprostřed."
Vraťme se ale k tobě. V Trutnově žiješ s celou svojí rodinou. Jak jste tu spokojení?
"Určitě tu spokojeni jsme. Žijeme tu s manželkou a oběma dcerami už šestý rok a jsme tu rádi. Do Ruska jezdíme za rodinou alespoň jednou v roce, ale tady jsme si to zamilovali. Kristýna jako bývalá moderní gymnastka tu založila vlastní klub a věnuje se také trenérské práci. Trutnov je opravdu krásné město a jsme tu moc spokojení."
Když se ještě ohlédneme za tvojí hráčskou minulosti. Z Trutnova si tě pamatujeme jak na postu obránce, tak i útočníka. Kde jsi se ty cítil nejlépe a co považuješ za svou nejsilnější hokejovou zbraň?
"Já jsem od začátku vždy hrál centra a ten musí zvládat všechno. Takže ve své podstatě je mi jedno, jestli jsem v útoku či v obraně. Cítím se být univerzálním hráčem a právě to považuji i za svou silnou hokejovou zbraň."
A na závěr... Myslíš, že tvoje hráčská kariéra je definitivně minulostí anebo si přeci jen ještě necháváš pootevřená vrátka k návratu do zápasů?
"Tak nikdy neříkej nikdy, ale spíš bych to viděl třeba na zápasy za B tým. Uvidíme co přinese čas. V každém případě ale, když teď vidím kluky makat v letní přípravě, moc jim to popravdě nezávidím."
Tak Pavle, ať se ti v nové kariéře daří a moc díky za rozhovor.
