Ondřej Poul: "Podařilo se nám naplnit většinu cílů"

„Velmi těžce. Před sezónou jsme si řekli, že chceme jednoznačně do druhého kola, nakonec nedopadlo ani to první. Po odchodu pětice hráčů jsme v srpnu stavěli prakticky další kádr, cíl jsme hodně rychle přehodnotili a stanovili si postup do Play Off. Museli jsme hledat hráče, kteří měli nahradit ty, co odešli. Bohužel ne vždy se nám to povedlo.“

Mluvíš v možném čísle, proč?

„Tak rozhodnutí nedělám sám. Už jsem to říkal na začátku, že chci, aby se do toho dění zapojili všichni z vedení. Já, nebo kdokoliv z vedení, přinesl vždy podnět, všichni se k tomu vyjádřili a pokračovali jsme v práci. Určitě to není a nebylo tak, že já si něco usmyslel a tak to mělo být.“

Kde vidíš příčinu neúspěchu? V kádru, nebo v něčem jiném?

„Ne, v kádru určitě ne. Nás může mrzet ta černá série v listopadu, kde jsme neuhráli prakticky nic. Tam, kdyby se podařilo ukořistit alespoň pět bodů, tak to vypadalo jinak. Ale bohužel. Ten tým ale svojí kvalitu měl a sílu taky. Jen to prostě trvalo déle, než si to vše sedlo. Než všichni pochopili, že pokud potáhneme za jeden provaz, budeme naplno trénovat, dělat to, co se řekne, tak budeme úspěšní. Od prosince byla vidět rapidní změna a až do konce se o ten postup bojovalo.“

Dokázali jste jedenáct zápasů za sebou bodovat. V čem spočíval najednou takový úspěch?

„Dokázali jsme udržet ten tým pohromadě. Trávili jsme společně hodně času. Po tom listopadu jsme si všichni sedli a řekli si, že to prostě otočíme v náš prospěch. Povedlo se nám pár zápasů, přitlačili jsme v tréninku. O vánoční pauze jsme trénovali až třikrát denně. Kluci to zvládli, bylo to opravdu náročné. S Petrem Váchou jsme jim říkali, že se tím hokejem musíme prostě bavit. Velkou změnou byla taky taktická příprava. Věnovali jsme se video tréninkům, snažili jsme se tým na soupeře detailně připravit. S týmy jako je Sokolov to ani jinak nejde. Bohužel nám moc nevyhovují papírově slabší soupeři a to nedokáži říct proč tomu tak je.“

V sezóně jste taky řešili nedorozumění s fanoušky. Měli jste třikrát sezení. Měl jsi z toho strach?

„Vůbec ne. Nikdo z nás se konfrontace nebojí. Jen jsme radši, když se věci řeší s odstupem třeba dvou dní, protože po zápase jsou v každém emoce. S Ultras jsem já osobně komunikoval hodně, potom došlo i k takové besedě s týmem, kde jsme si vše vyjasnili. Každý fanoušek chce vidět, že tým šlape a vyhrává. Nám to v tu dobu moc nešlo a prostě došlo k oboustranné nespokojenosti. Vyříkali jsme si to, spojili svoje síly a začalo se vyhrávat. Já jsem už na začátku říkal, že když někdo má problém, ať za námi přijde a my se mu nějakým způsobem budeme snažit vysvětlit proč to tak je, nebo není. Nejsme nekomunikativní, uzavření a hlavně si nehrajeme na to, že víme všechno nejlíp.“

V rámci té listopadové krize se konkrétně na tvoji hlavu sneslo hodně kritiky. Společně s Petrem Váchou jste byli slušný terč. Jak jsi to zvládal?

„Ano, to je pravda. Mrzelo mě to, snažil jsem se nic nečíst a věnovat se práci na tom, aby se to vše zlepšilo. Přišlo mě několik e-mailů, SMS zpráv, abych skončil a vypadl. Samozřejmě, každý na to má nějaký názor, já to respektuji. Nebudu tady říkat, aby si to šel každý zkusit, to je alibismus. Já do té funkce byl zvolen vedením a prostě bylo jen na mě, jak to ustojím, v tomhle mi nikdo pomoc nemohl a nemůže. Ale ani na sekundu jsem nepřemýšlel, že skončím a odejdu. Když něco načnu, tak to chci taky dokončit. A ani jsme jako vedení nepřemýšleli, že odvoláme hlavního trenéra. Ten problém výsledků nebyl rozhodně v trenérovi. Když se nedaří, tak je logické, že bude velká vlna kritiky a bude se hledat viník. Naopak, když se daří, tak se neřeší vůbec nic. Hranice úspěchu a neúspěchu je hodně tenká.“

Tým se skládal převážně z odchovanců Trutnova, včetně trenérského štábu. Jaký vliv to mělo na celkovou sezónu?

„To je jedna z věcí, kterou hodnotíme velmi pozitivně, a konečné hodnocení té sezóny bude více méně pozitivní. Jedna věc jsou výsledky, druhá věc je ta práce okolo a splnění, či nesplnění cílů, které jsme si dali. Jeden z nich byl právě zapracování odchovanců, kteří tady na růžích ustláno neměli. Stabilně hrál letos Kuba Tatar, který v předchozí sezóně nehrál vůbec. To samé Roman Janoušek, ten odešel v předchozí sezóně do Bydžova. Další příklad David Vacek, který loni odehrál možná pět zápasů. Celkem se v sezóně zapracovalo 14 odchovanců Trutnova, 3 odchovanci HC Krkonoše a 3 kmenoví hráči Trutnova. Tohle jsme splnili do puntíku. V tomto ohledu jsme předčili valnou většinu týmů ve druhé lize a tohle je ten směr, kterým jsme chtěli jít. Je to možná taky jeden z důvodů, proč jsme dokázali třikrát porazit silné Vrchlabí, protože ti kluci bojovali za Trutnov. Hokejem jsme Vrchlabí neporazili, ale pílí a bojovností určitě ano.“

Prozradíš nám tedy další cíle, které se povedlo splnit?

„Třeba spolupráce s B mužstvem. Za Béčko nastupovali hráči z Áčka pravidelně od začátku až do konce sezóny. Někdy těch hráčů bylo méně, někdy více. Museli jsme taky brát v potaz to, že kluci nejsou profíci, mají určité limity a ne každý zvládne odehrát padesát zápasů. Z Béčka jsme si naopak nahoru vytáhli Marka Špetlu, Davida Gabriela a Lukáše Gabriela. Od všech tří byla vidět neskutečná motivace se poprat o místo. Byli vděční za každou sekundu na ledě, pracovali výborně. V letošní sezóně, po prvé po šesti letech, jsme navíc zapracovali do sestavy i naše juniory. Nastupoval Zdenda Křížek, Filip Krsek, Matěj Poul, pravidelně s námi trénoval brankář Mikuláš Pluháček. Kluci vidí, že ta šance se dostat do Áčka existuje, pracují na sobě, baví se hokejem. V minulých letech tomu tak nebylo. No a poslední byl zisk Poháru Krkonošského deníku. Z toho máme radost, to je taková malá záplata, za ten nepostup do Play Off.“

Využívali jste navíc v rámci střídavých startů juniory z Pardubic. Proč?

„Jsou to všechno hráči ročníku 2000. My jsme si je chtěli připravovat pro další sezónu, protože všichni tu projevili zájem hrát a byli taky vděční za každé střídání. Velký pokrok udělal obránce Vašek Leder, hrál tady v první pětce, za Pardubice hrál minimálně. Jirka Bucek a Dominik Chára předváděli výborné výkony, ale nejezdili tak často. Bohužel ta spolupráce nebyla taková, jakou jsme si představovali, ale s tím se nedá nic dělat. Kluci si musí plnit svoje povinnosti v klubech, kterým patří. Poslední, koho jsme zapracovali, byl z Hradce Králové obránce Tomáš Kynčl, který si také prošel spojeným klubem Krkonoš.“

Trutnov byl jedním z mála týmů, který pracoval s odchovanci a juniory. Proč jste se k tomu kroku vůbec odhodlali?

„Tak my jsme věděli, že to nebude hlavně žádná sranda. Chování odchovanců nebylo vždy korektní a někteří si mysleli, že dostanou místo v sestavě zadarmo. Ale když to sečtu, tak 98% kluků z Trutnova pochopilo, co se po nich chce, a pracovali na výbornou. K tomu kroku nás hlavně vedlo to, že si chceme hráče vychovávat. Když tady budeme mít deset kluků z Hradce, Pardubic, tak tady budou dvě sezóny a odejdou nám pryč. Třeba za lepšími podmínkami, nebo do krajské ligy. A shánět každý rok jiný kádr? To je opravdu hrozně těžké. Máme tady dost hráčů svých, tak proč mermomocí upřednostňovat hráče na stejné výkonnostní úrovni z jiného města, před klukem z Trutnova? Bohužel to tady dřív tak bylo a nám už s tím došla trpělivost.“

Mluvil jsi o výchově hráčů. Popíšeš nám to?

„Tak naši kluci, až na výjimky, si nikdy neprošli vyšší soutěží, větším klubem. To znamená, že potřebují více času, více péče, více pozornosti. Je potřeba se jim prostě více věnovat. Když pak ale vidíte, jaký progres za tu sezónu udělali, jak hrají, jakou mají radost, to je taková ta splátka, kterou dávají nám trenérům, vedením a fanouškům. Dříve tady bohužel nebyli trenéři, kteří by byli ochotní s těmi odchovanci pracovat. Prostě je nějaký kluk z Trutnova vůbec nezajímal. Myslím si, že i fanoušci pochopili, jakým směrem chceme jít, že prostě tahle práce potřebuje čas, než se dostaví výsledky.“

Co teď tebe, vedení, hokejový Trutnov, čeká?

„Čeká nás rozloučení se sezónou, kde společně s vedením předneseme vizi na další sezónu našemu týmu. Začátkem dubna začíná hlavně pro mě a pro finanční úsek další sezóna. Budeme pracovat na stabilizování kádru a shánění dalších financí. Už teď máme nějaké hráče, kteří se nám ozvali, že by u nás chtěli působit, ale do kádru nechceme moc zasahovat. Klub pak čeká jedna velká novinka a to je re-branding. Bude nové logo, opět nové dresy. Čeká nás taky rekonstrukce kabiny A mužstva, kde dojde ke stavebním úpravám, aby v kabině bylo více místa, jelikož chceme pracovat opět s širším kádrem. V srpnu nás čeká pak turnaj BAK Cup, který musíme připravovat už v létě. Poslední věcí, velmi důležitou, že bude nové hřiště – mantinely plexiskla a už máme novou rolbu. Hřiště se bude zužovat o čtyři metry, délka zůstane. Touto cestou bych chtěl poděkovat Městu Trutnov a společnosti Mebys za vytvoření podmínek na zimním stadionu. Moc si toho všichni vážíme.“

Zmínil jsi kádr. Jak to vypadá s hráči, kteří jsou tady teď?

„Mluvil jsem s polovinou týmu, převážně s hráči, kteří nejsou naši. Velmi pozitivní je, že tady chtějí všichni pokračovat, líbí se jim tady a jsou odhodláni v té naší práci pokračovat. Můžu odtajnit, že jsme blízko podpisu nové smlouvy s Patrikem Ašenbrennerem.“

Jak bude probíhat letní příprava? Bude zase individuální?

„Nebude. Tým by se měl sejít v polovině dubna ke společné letní přípravě, která bude probíhat až čtyřikrát v týdnu. Ve spolupráci s OlfinCar Fitness Horská a kondičním trenérem Filipem Tomášem, připravíme hráčům kompletní letní přípravu. Budeme tady mít přibližně dvacet našich hráčů. Dvakrát za měsíc přijedou hráči, kteří nejsou z Trutnova. Ti budou trénovat individuálně ve svých městech, dle našich plánů.“

Poslední otázka. V srpnu jsi byl navíc jmenován do funkce asistenta trenéra. V listopadu jsi navíc nastoupil jako hráč. Opravdu velmi neobyčejná sezóna. Jak ses cítil?

„Když vedení v srpnu rozhodlo, že budu působit navíc jako asistent trenéra, tak mi to dělalo vrásky na čele (směje se). Nebylo to jednoduché, ale musím poděkovat klukům a pochválit je, protože mi to usnadnili. S funkcí jsem se během dvou týdnů sžil. Snažili jsme se s Petrem i Jardou dělat pestré tréninky, kluky to bavilo. Bohužel jsem byl vždycky ten, kdo musel zakřičet (směje se). Kluci mě brali a respektovali, patří jim za to poděkování. Co se týká toho listopadu, tak jsem byl zásadně proti. Rozhodl jsem se ještě jednu sezónu hrát a splnit svůj slib, že skončím v České Třebové, kde jsem do té doby odehrál asi deset zápasů. Byl jsem v zápřahu a přišlo rozhodnutí, že měsíc a půl pomůžu Trutnovu. Poděkování patří do České, která mě uvolnila. Před týdnem se nám povedlo vyhrát titul v pardubickém kraji, takže já jsem nadmíru spokojený a končím kariéru se zlatou medailí a pohárem v ruce.“ Redakce